V sedmdesátých letech pokračuje budování dalších velkých uhelných elektráren s bloky 200 MW v oblasti severních Čech v blízkosti hnědouhelných dolů - Počerady, Tušimice II., Chvaletice, Dětmarovice na severní Moravě.

Společně s rozvojem elektrifikace se také musela začít brát v potaz ekologie a životní prostředí. V oblastech, kde byly velkovýrobny a těžilo se uhlí, byla totiž úmrtnost obyvatelstva o dost vyšší než na jiných místech. Docházelo proto k odsířování bloků, využívání těžebních jam a podobně.

Koncem roku 1970 bylo v provozu 20 bloků po 32 MW, 26 bloků o výkonu 50 až 55 MW, 21 bloků s výkonem 100 a 110 MW a tři 200 MW bloky. Mezi lety 1970 a 1989 byly vybudovány nové zdroje o celkovém výkonu 8 640 MW.

Plánované hospodářství se projevilo v energetice především v politice „levné elektřiny“. Tato politika nevedla k racionalizaci spotřeby a k úsporám, čímž se naše země začala značně vzdalovat západním státům, které právě v tomto období, po tzv. „kubánské krizi“, začaly hospodárněji nakládat s energiemi.